Právě vychází nové číslo Školního expresu. Zde zveřejňujeme články, které se kvůli většímu rozsahu či ztrátě aktuálnosti do tištěného vydání nevešly:
A přece se točí aneb Navštívili jsme Naivní divadlo v Liberci – Natálie Jana Horčičková (9. C)
My, deváťáci, jsme koncem ledna zmrzlí docupitali do libereckého Naivního divadla. Chlapci kráčeli ulicí plní elánu a děvčata mezi sebou horlivě diskutovala. Každý jsme totiž od loutkového představení čekali něco jiného. Někteří byli při představě loutek naprosto otrávení, jiní naopak sršeli zvědavostí. Samotné představení, kterým nás provedl kostlivec symbolizující smrt, vyprávělo život slavného astronoma Galileo Galilea. Přestože hra byla pro děti od 8 let, herci a scénáristé si s příběhem dali opravdu velkou práci, a zvládli tak pobavit i většinu z nás. To ovšem neplatí pro pár našich spolužáků, kteří nás během celého vystoupení rušili, kopali do sedaček a ještě se nám smáli, když jsme se na ně naštvali. Mrzí mě, že jsme si kvůli tomu nevychutnali představení tak, jak bychom chtěli. Zpáteční cestu jsme odcházeli dost rozladění, ať už kvůli bezohledným spolužákům nebo zkrátka proto, že jsme nechtěli do školy a zároveň 30 minut mrznout v silonkách na autobusovém nádraží. Na druhou stranu jsme byli rádi, že jsme s deváťáky po dlouhé době zase někam vyrazili a nemuseli jsme si lámat hlavu s přijímačkami.
Osmičky v Národním divadle – Daniel Pilek (8. C)
V listopadu jsme se dozvěděli, že pojedeme do Národního divadla. Museli jsme si najít vhodné oblečení, koneckonců je to přece Národní divadlo. Někdo měl vybrané šaty už v listopadu a někteří je sháněli tři dny před odjezdem. Všichni ze všech tříd nastoupení před zadním vchodem, čekající až dorazí poslední z nás, pak učitelky zavelí a jde se na parkoviště k heliportu, kde čekají dva autobusy – jeden pro dívky a druhý pro chlapce. Vyjíždíme směr Praha. Cesta dlouhá dvě hodiny skončila, když jsme dorazili na místo a všichni se vysypali z autobusu a s bolavými končetinami jsme se vydali na náměstí k Pražskému hradu. Odbyla dvanáctá hodina a všechny třídy se vydaly přes centrum Prahy po Karlově mostě k Paladiu, kde jsme se naobědvali a poté jsme vyrazili do Armádního muzea na Žižkově. Ve chvíli, kdy jsme dorazili na místo, tak nám začalo připadat divné, že muzeum je celé zhasnuté a po bližším přezkoumání jsme zjistili, že muzeum je zavřené. Nastala změna plánu. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, ta početnější šla k Národnímu muzeu a ta s menším počtem členů se šla podívat na sochu Jana Žižky. Když se všichni pokochali, vyrazili jsme k našim autobusům, kde jsme se převlékli a vyjeli jsme do Národního divadla. Na Nové scéně jsme se nechali párkrát vyfotit a šlo se na střechu divadla, kde jsme se po zdolání desítek schodů kochali krásným výhledem a robustními trigami. Po pěti až deseti minutách se šlo dolů. Následovala prohlídka divadla a zhlédnutí představení. Domů jsme dorazili krátce po půl dvanácté, z úložných prostorů pobrali věci, dali sbohem výletu, rozloučili se s kamarády a vydali se domů s myšlenkami na Národní divadlo.
Naše zimní pohádka na horách – Křapková Adéla (7. C), Martin Nešpor (7. B)
Letošní lyžařský kurz se uskutečnil 23. – 29. ledna a podle úsměvů nejen studentů, ale i učitelů si všichni lyžák naprosto užili. Bohužel si sedmáci kvůli nedostatku sněhu na sjezdovkách sjeli jen Severák, ale za odměnu se poslední den jelo na Tanvaldský Špičák. Tento rok jsme také měli velmi šikovné nováčky na obou typech lyžování. Také jsme se objevili v České televizi, která vyslala své kameramany na Severák. Jelikož ale nejsme jediná škola, která měla lyžařský kurz, tak lyžovaly i ostatní školy. Mezi nimi se ale na sjezdovkách prý objevil i influencer Tomáš Bízek. Běžky na rozdíl od sjezdovek nebyly tak mediálně zajímavé, ale místo toho si běžkaři užívali přírodu a okolní klid. Zatímco nováčci na běžkách běžkovali pouze na Bedřichově, zkušení běžkaři jezdili na výlety na Novou louku, Hřebínek, Olivetskou horu, Blatný rybník a Kristiánov. A při celodenním závěrečném výletu si obě skupiny zajezdily 27 kilometrů z Harrachova až do Desné a viděly tak např. Jizerku, Smědavu – kde si dali oběd – a Protrženou přehradu.
